Dům pro hosty v Novém Dvoře

V bývalém barokním statku

Dům pro hosty v převorství Nový Dvůr byl přestavěn z budovy, která kdysi patřila premonstrátům z opatství v Teplé. U jeho severního vchodu je prostorná místnost určená návštěvníkům. Najdou zde výstavu fotografií, možnost shlédnout krátký film o životě mnichů v Novém Dvoře (Prostor ticha od Marie Šandové), knihy, pár klášterních produktů, různé drobné náboženské předměty a informace o možnosti zúčastnit se bohoslužeb. Zbývající část přízemí zaujímá kuchyň, jídelny a hovorny. Tyto klenuté prostory, jež se otevírají na východ do lesnaté krajiny, stále připomínají, že budova, postavená v roce 1760, sloužila jako stáj. V patře, kde jsou pokoje, jsou vidět trámy bývalé stodoly, v níž se skladovalo seno.

Sdílet mnišský život a modlitbu

Svatý Benedikt chce, aby mniši přijímali především kněze a poutníky. Náš dům pro hosty je tedy určen především těm, kteří chtějí pobýt několik dní v klášteře, aby zde nalezli možnost se modlit: kněžím, řeholníkům a mužům, kteří touží uchýlit se do ústraní kláštera, skupinám mladých mužů, doprovázených knězem. Mniši neorganizují pro hosty duchovní cvičení, mohou však přijmout samostatně organizovanou skupinu. Nabízejí těm, kdo si přejí s nimi pobýt několik dní, aby sdíleli život, který sami vedou po celý rok. Spolu s komunitou se naši hosté účastní bohoslužeb v kostele. V domě pro hosty mají k dispozici kapli a také knihy. Jedí mlčky a při obědě poslouchají četbu z refektáře mnichů. Domů a ke svým vlastním úkolům se pak vracejí posíleni životem v modlitbě. V jiné části domu pro hosty je několik pokojů vyhrazeno rodinám a ženám. Ti, kdo si to přejí, se mohou setkat s některým z mnichů. Chtějí-li hosté manuálně pracovat, mohou požádat o práci. Hosté se podílejí na mytí nádobí, úklidu svých pokojů a jídelen. Nemůžeme přijímat ty, kteří by v Novém Dvoře pouze chtěli strávit svou dovolenou. Nicméně i oni u nás naleznou vlídné přivítání a případně pomoc při zajištění ubytování v blízkém okolí.

Dlouhodobé pobyty

Ti, kteří si přejí poznat mnišský život z blízka, mohou být přijati přímo v komunitě. Budou sdílet modlitbu a práci mnichů a budou ubytováni v pokojích jedné z částí kláštera. Je žádoucí, aby ti, kdo uvažují o delším pobytu, strávili už předtím několik dní v klášteře.

Ekonomické podmínky

Cena za noc je uvedena na pokojích, hosté však mohou požádat o bezplatný pobyt v domě pro hosty.

Rozvrh bohoslužeb

Uvádíme zde letní rozvrh. Zimní rozvrh je podobný, s několika obměnami. Účast na nočním oficiu je možná pouze pro hosty, kteří jsou ubytovaní v klauzuře.

	neděle	pracovní dny
Noční oficium	3.15	3.15
Ranní chvály	7.00
Mše svatá	10.05	6.30
Tercie		9.00
Práce
Sexta	12.00	12.00
Nona	14.00	14.00
Práce
Nešpory	16.00	17.30
Výstav Nejsv. Svátosti	18.00
Kompletář	19.30	19.30

Doba podávání jídel

Snídaně je v neděli po modlitbě ranních chval a ve všední dny čtvrt hodiny po mši svaté. Oběd se podává po sextě. Večeře je v 18.30 v létě a v 18.15 v zimě. Žádáme hosty, aby přijížděli pokud možno před večeří, rozhodně ale do 19.30.

Klášter je místem modlitby. Modlitba a ticho jsou to, co chceme svým hostům nabídnout. Žádáme proto hosty, aby respektovali mlčení během jídla a nepoužívali mobilní telefony na chodbách domu pro hosty a venku mimo budovu.

Mniši z Nového Dvora zasílají pravidelné informace svým přátelům.
Pokud o ně máte zájem, napište na adresu:
Klášter Matky Boží v Novém Dvoře
Dobrá Voda 20, 364 01 Toužim
email@novydvur.cz

Přístup ke klášteru:

Autem: Na silnici Plzeň-Karlovy Vary odbočit mezi Bezvěrovem a Toužimí na Nežichov. Odtud je cesta ke klášteru již značena (cca 3 km).
Vlakem: nádraží Teplá (10 km)
Autobusem: zastávka Bezvěrov (5 km) / Toužim (5 km)

Já vím, co potřebuji. Nijak mi nepomohou půvaby tohoto světa, ani pozemská království. Pro mne je dobré zemřít, abych se spojil s Ježíšem Kristem. Hledám Jeho, jenž pro nás zemřel; toho chci, který pro nás vstal z mrtvých. Blíží se moje zrození. Nechte mne přijmout čisté světlo. Moje pozemská touha byla ukřižována, nemám již v sobě oheň, abych miloval hmotu. Je však ve mně živá voda, která v mém nitru šeptá: „Pojď k Otci“.

Ignác z Antiochie, List Římanům

Zasáhl jsi mé srdce svým slovem a já tě miloval.
Není to ani krása těla, ani půvab nějakého údobí, ani záblesk světla, tak milý pro mé pozemské oči,
ani libá vůni květin,
které bych miloval, když miluji Boha.
A přesto miluji určité světlo, určité hlasy, určité vůně, když miluji Boha: světlo, hlasy, vůně, potravu, objetí vnitřního člověka, který je ve mně,
ve kterých zaznívá to, co dravý čas neuchvátí,
kde se šíří vůně, kterou vítr nerozptýlí.
To miluji, když miluji Boha.

Sv. Augustin, Vyznání

Nelze posuzovat lásku k Bohu podle oněch chvilkových nadšení, která nijak nezávisí na naší vůli – každý duchovní člověk to dobře ví–, ale spíše podle trvalých postojů vůle. Sjednotit skutečně svou vůli s vůlí Boží tak, aby lidská vůle souhlasila se vším, co božská vůle vyžaduje, a aby pro ni neexistoval žádný jiný důvod chtít to či ono než to, že to chce Bůh: právě to zcela jistě znamená milovat Boha.

Aelred z Rievaulx, Speculum caritatis