Dopis přátelům

2. září 2006

Druhé výročí posvěcení našeho kostela

Milí přátelé,

po celé léto pokračovaly práce na domě pro hosty v poklusu – dá-li se u stavby Nového Dvora o nějakém poklusu hovořit! Hosté a návštěvníci jsou tak početní, že naše přání vidět dům pro hosty konečně otevřený je čím dál naléhavější. Fasády jsou téměř dokončené. Interiér tvoří dosud jen holá konstrukce: v přízemí jsou klenby ještě z cihel, první patro vypadá jako jakási majestátní kostra, kterou je třeba vybavit kanalizací, elektrickou sítí, topením, podlahou, schodišti, přepážkami... Ještě půl roku a budeme moci slavnostně otevřít bývalý ovčín, který si ponechá své jméno, jež bude odkazovat na dobrého Pastýře. Prozřetelnost nedopouští, aby nám díky Vám něco chybělo, ale zároveň nám neposkytuje žádnou jistotu dopředu.

Přišel okamžik ohlédnout se zpět za oním dobrodružstvím, které začalo v roce 1999 s koupí pozemku a polorozpadlého statku, nebo spíše v roce 1991 s příchodem prvních českých bratrů do opatství Sept-Fons ve Francii, nebo ještě, co se mne týká, v roce 1983, kdy jsem vstoupil do noviciátu... Jaká poučení, jaké perspektivy se vynořují z těch dlouhých let? Když jsem přišel do kláštera, našel jsem všední komunitu: staré bratry, některé obdivuhodné, a málo mladých v noviciátu. Mladý muž, který vstoupí do kláštera, nehledí do budoucnosti. Snaží se odpovědět na neurčitou výzvu k životu v modlitbě. Tento život v modlitbě v sobě zahrnuje vše a uskutečňuje se den po dni, a takto se hlouběji odkrývá smysl mnišského povolání.

Přešlo čtvrt století. Žiji – tisíc kilometrů od své země – stejný život, jako byl ten, kterému jsem se zasvětil, když jsem se namáhavě vynořil z neklidného dospívání. Svět se změnil: komunistický svět se zhroutil, stará Evropa nadále ztrácí svou víru a zapomíná na své křesťanské kořeny. Muslimský svět se probouzí. I když vytváří určitý protiklad k převládajícímu ateismu, je zdeformován násilím. Sept-Fons se změnilo: opatství, kam jsem vstoupil jako novic, přijímá dnes mladé křesťany ze všech koutů světa. Z tohoto hemžícího se úlu se nyní vynořuje skupina mladých mužů ze Senegalu, kteří přijíždějí pravidelně také do Nového Dvora, možná proto, aby se již důvěrně seznámili s potížemi při zakládání kláštera. Dále jsou to mladí mniši, kteří přicházejí ze země, kde je křesťanská víra pronásledována a mnišský život ilegální. Podporujeme je samozřejmě dary, ale zejména formací, kterou jim poskytujeme za výjimečně obtížných podmínek pro ně i pro nás. Říci více by velice pravděpodobně znamenalo ohrozit jejich bezpečnost.

Dostávám od vás mnoho dopisů. Obsahují povzbuzení, někdy obdiv k dílu, které se uskutečnilo díky Bohu a díky vaší podpoře. Hovoří také o Vašich vlastních zkouškách: o nemoci, ztrátě milované osoby, rozchodech, ztrátě zaměstnání nebo o bolesti z toho, že vidíte své nejbližší či vnoučata ztrácet víru. Modlitba je tedy naléhavě potřebná.

Všechny těžkosti přesto přinášejí svůj díl dobrodiní: otvírají nám oči účinněji než život bez potíží. Nechyběly ani v Novém Dvoře. Ty nejhlubší jsou neviditelné a těžko sdělitelné. Týkají se vnitřního zápasu srdce, které by se chtělo upřímně odevzdat Bohu, ale přesto vzdoruje, což je úskalí, před nímž se ocitáme když pomáháme bratrům překonávat nepevnost jejich povahy a nalézt rovnováhu mnicha a dospělého jedince. Tyto starosti stojí v centru našich dní mnohem více než starosti o peníze nebo obtíže stavby.

Modlitba je naléhavě potřebná. Ale potřebuje svůj rámec. Stavba našeho kláštera je sice téměř dokončena (zbývají nám dva roky práce už volnějším tempem, abychom dokončili naši kuchyň, dům pro hosty, budovu s dílnami, ovčín...), ale úkol před námi je nesmírný: Sept-Fons ve Francii (kde by bylo zapotřebí posunout zdi, aby se tam všichni mladí vešli) potřebuje velmi nutně opravy; financovali jsme stavbu kaple v senegalské vesnici; podzemní mnišské komunity očekávají podporu a formaci; je třeba také dokončit Nový Dvůr...

Modlitba je naléhavě potřebná pro každého z nás, jelikož jediný vhodný způsob, jak vyjevit přítomnost Krista ve světě, je oživit ji znovu v našich srdcích.

Skutečnost, že do opatství Sept-Fons přicházejí mladí lidé s velmi odlišným původem, zkušenost mnichů, kteří trpí kvůli své víře, založení kláštera a naše usazení v České republice, to vše obohatilo náš horizont o rozměry celého světa a otevřelo nás skutečnostem, které jsme dříve nebrali na vědomí, a krajům, jejichž jména jsme dříve ani neznali. Všechny nás zavazuje, abychom pracovali na důležitém úkolu, na němž záleží krása a pravda světa, a který pak odkážeme svým následovníkům. Pokračujme společně. Formace mladých, kteří se stávají mnichy v Novém Dvoře, je těmito zkušenostmi obohacena.

Napříště hodláme změnit organizaci naší pošty: ti, kteří o to projeví zájem, ji budou moci dostávat elektronickou cestou. Třebaže organizování tohoto nového postupu je poněkud obtížné, jeho využití bude hospodárné. Budete-li si to přát, obdržíte přibližně jednou za dva měsíce krátkou zprávu, možná i s krátkým textem, úryvkem z homilie, který Vás může povzbudit ve Vašem křesťanském životě. Ostatní budou nadále dostávat dopis přibližně čtyřikrát do roka nebo, budou-li raději chtít, jen jednou. Napište své přání na připojený kupón. Zpečetíme tuto novou etapu našich přátelských vztahů dárkem – brožurou o Novém Dvoře, kterou se chystáme tisknout, abychom ji také mohli prodávat ve vrátnici a nabízet postulantům.

Děkuji vám a spoléhám na vás. Vy se spolehněte na naši modlitbu. Ta je z naší strany samozřejmostí.

Klášter v Novém Dvoře
Otec Samuel




Únor 2015
2. září 2014
Podzim 2013
5. července 2013
10. března 2013
Několik týdnů před Vánocemi 2012
2. září 2012
Letnice 2012
11. ledna 2012
30. září 2011, Svátek svatého Jeronýma
1. května 2011
2. září 2010
Květen 2010
29. ledna 2010
Letnice 2009
Únor 2009
Květen 2008
2. února 2008
2. září 2007
5. července 2007
25. března 2006
2. února 2006
2. září 2005