Dopis přátelům

Květen 2010

Drazí přátelé,

Na můj poslední dopis přišlo mnoho vřelých odpovědí. Rozhodl jsem se proto Vám napsat hned, jelikož jsme právě učinili důležité rozhodnutí: budeme stavět kapli pro náš dům pro hosty. S odvoláním na svatého Bernarda – dívej se na hvězdu, vzývej Marii... – bude zasvěcena jako Stella matutina, Jitřní hvězda. Bude to nevelká budova, jež bude přijímat naše hosty, návštěvníky a skupiny, kteří se chtějí přijít do kláštera pomodlit nebo slavit mši.

Tím, že se Evropa odříká svých křesťanských kořenů, ztrácí pozvolna svoji identitu. Kultura, která nás utvářela, přichází do těsného sousedství s jinými kulturami, jinými náboženstvími a – což je horší – s kulturou zbavenou jakéhokoli náboženského rozměru. Je tedy nejvyšší čas vepsat do kamene, betonu, dřeva či skla lásku našeho Boha ke svému lidu a naši touhu po odpovědi, byť tápavé. Potřebujeme krásná a prostá místa ke slavení tohoto setkávání.

Abychom to mohli uskutečnit, potřebujeme Vás. Nejde o to, abyste nás podporovali a sami se dostali do tísně. Ale jestliže dnes Váš přebytek pomůže našemu nedostatku, jindy náš přebytek – v oblasti modlitby – pomůže zase Vám ve Vašem nedostatku. Jistě jste poznali Druhý dopis Korintským (kap. 8). Je pravda, že se podporujeme navzájem. Mnich se snaží žít v Boží přítomnosti ne kvůli sobě, ze sobeckých důvodů, ale proto, aby přispěl ke sblížení všech lidí s Bohem. A když dáváte svůj majetek do služeb církve, obdarováváte samotného Boha.

Několik novinek: V Sept-Fons po dlouhém roce stavebních prací, které byly zakončeny posvěcením kostela (DVD s obřadem je již k dispozici) si bratři mohou vydechnout, ale nezahálejí. Práce se zaměřují na dům pro hosty. Brzy se vrátí ke komunitě (hygienická zařízení, ložnice a křížové chodby). Ve svátek Nanebevstoupení složí své slavné sliby br. Eloi a ve svátek Nejsvětějšího Srdce Páně budou vysvěceni br. Jáchym a br. Jan Křtitel, první na kněze, druhý na jáhna. V Novém Dvoře bychom chtěli dokončit poslední přístřešek pro štípání dříví v zimě (až dosud pracujeme pod širým nebem) a kůlny v zahradě a v sadu. Parta zedníků a truhlářů se již zapracovala. Koupili jsme starší malý bagr a část prací provedeme sami. Je také zapotřebí postavit plot, aby turisté zůstávali na místech, která jsou jim vyhrazena. Dva kilometry pěkných sloupků, drátů a hlohových keřů...

Ovčín se podařil: první jehně se jako naschvál narodilo na Květnou neděli. Ve svátek Božího milosrdenství, o velikonočním oktávu, už bylo jehňat padesát čtyři. Bratr Placid se činil, a protože mu bratři hodně pomáhali, mohli všichni dodržet dlouhé modlitební bdění v noci ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek i přes tuto práci navíc.

V polovině dubna přijel do kláštera náš biskup se čtyřiceti kněžími, aby oslavili rok Jana Marie Vianneye. Požádal mě o přednášku, kterou najdete na našich stránkách. O několik dní později nám uspořádal přednášku jeden slovenský redemptorista při příležitosti šedesátého výročí „akce K“ (K jako klášter), kdy lidové milice a policie zadržely všechny řeholníky v zemi a zavřely je v několika klášterech. Věděli, že útokem na klášterní život oslabí církev. Po šedesáti letech jsme zde. Nic a nikdo nebude moci umlčet naši vnitřní svobodu, pokud se ovšem nenecháme svést tím, co je jen zdáním svobody, její karikaturou a často jedem. Tato výjimečná síla náleží Bohu a nepochází z nás. Mladí bratři, kteří se k nám připojují, pozvolna přijímají „jho“ Řehole, protože zakoušejí – i když to občas skřípe -, že nemá jiný cíl, než naučit je opravdové svobodě, svobodě života, který má smysl a který je zbaven vnitřních pout. Právě toto přesvědčení jim umožňuje se k tomuto životu zavázat. Ale jak strmá je pro některé z nich tato cesta kvůli závaží, které si s sebou do kláštera přinášejí. Někdy jsem až zahanben a pln obdivu nad úsilím, které vynakládají.

V době, kdy připravujeme tento dopis, se dovídáme o návratu k Bohu kardinála Tomáše Špidlíka. Byl téměř padesát let profesorem v Papežském orientálním ústavu v Římě, kde působil jako vynikající znalec mnišské tradice. „Jednou z nejslibnějších událostí pro Českou republiku za posledních dvacet let je založení trapistického kláštera v Novém Dvoře,“ řekl v okamžiku posvěcení našeho kostela v roce 2004. Toto povzbuzení, které nám adresoval, svědčí o správném pochopení skryté plodnosti modlitby a mnišského života. Odpočívá na Velehradě. Byl hluboce oceňován papežem Janem Pavlem II. i Benediktem XVI. V těchto dobách, kdy církev prochází tak těžkými zkouškami, se takoví lidé svou osobní hodnotou a svým přesvědčením stavějí proti řadě zhoubných narážek a znovu nastolují rovnováhu, která nikdy neměla být porušena.

30. května složí své slavné sliby v Novém Dvoře bratr Daniel. Jeho rodiče byli v klášteře při velikonoční vigílii. Jeho otci se daří lépe a jeho matka se o něho s láskou stará. Křesťanská, rodinná a manželská věrnost, věrnost v modlitbě, mnišská či kněžská věrnost: neseme tyto poklady v hliněných vázách jako křehké květy, ale jsou to nepopiratelné poklady a opravdové květy.

V sobotu 12. června 2010 přibližně v 17 hodin odvysílá česká televize nový film, který má ukázat, jak opatství Sept-Fons předalo převorství v Novém Dvoře to, co přijalo. Na našich stránkách naleznete výňatky rozhovorů otce opata ze Sept-Fons s režisérkou tohoto filmu, paní Šandovou, jež zveřejňujeme s jejím laskavým svolením.

Věrně Váš a díky!
br. M.-Samuel, převor


Předávání mnišského života
Kněžím plzeňské diecéce


Únor 2015
2. září 2014
Podzim 2013
5. července 2013
10. března 2013
Několik týdnů před Vánocemi 2012
2. září 2012
Letnice 2012
11. ledna 2012
30. září 2011, Svátek svatého Jeronýma
1. května 2011
2. září 2010
29. ledna 2010
Letnice 2009
Únor 2009
Květen 2008
2. února 2008
2. září 2007
5. července 2007
2. září 2006
25. března 2006
2. února 2006
2. září 2005