Zprávy z Nového Dvora září 2024

Milí přátelé,

Vzpomínáte? Před dvaceti lety, 2. září 2004, jsme slavili posvěcení našeho čerstvě dokončeného kostela. Je to milost, že můžeme slavit eucharistii a božské oficium v kostele, kde jsme se účastnili této slavnosti. Liturgie, která nám ji připomíná, je nádherná. Uplynuly roky. Den po dni jste byli informováni o událostech, které poznamenaly náš každodenní život. Sdílel jsem s vámi naše radosti a nikdy jsem vás neváhal informovat o těžkostech, které doprovázely naše putování. Pomáhaly nám dozrát a očistit se, prohlubovaly naši víru a touhu věrně odpovídat – v rámci možností – na povolání, které jsme přijali od Boha. Vy jste nás doprovázeli svými modlitbami, podporovali výstavbu kláštera a poté i budování naší ekonomiky.

Práce je součástí mnišského života. Není samozřejmě jediným ani hlavním aspektem života ve službě Bohu. Mnich se při ní podílí na díle stvoření, učí se plnit své povinnosti a nedržet vše ve svých rukou. Když autor Přísloví prohlašuje: „Hospodinovo požehnání přináší bohatství, vlastní námaha nic k tomu nepřidává“ (Př 10, 22), je nepochybně příliš optimistický. Když však svatý Benedikt žádá opata, aby se přehnaně nestaral o skromné prostředky kláštera, ví, o čem mluví!

Máme za sebou dva ekonomicky složité roky. Bratři na to zareagovali a zapojili svou tvořivost. Rozvinuli jsme výrobu a distribuci. S tímto záměrem jsme se vydali také k našim sestrám trapistkám k Naší Paní nad Vltavou na hlubší ekonomickou poradu. Od založení jejich kláštera je naše ekonomika vzájemně provázaná. Tato výměna zkušeností nám umožnila lépe pochopit pohledy obou stran. V příloze tohoto dopisu najdete společný leták, který představuje klášterní život a produkty našich dvou komunit.

Udržování kláštera v dobrém stavu je skutečný úkol. Zvažujeme instalaci solárních panelů, částečně hrazených z dotací, které by nám umožnili posílit energetickou soběstačnost. Podařilo se nám dokončit tři pracovní projekty: vyasfaltovat cestu od našich dílen k budově svatého Josefa, předělat podlahu v kuchyni (vlastně celou kuchyň!) a vylepšit čtyři pokoje na ošetřovně. Jeden z těchto pokojů obývá náš nejstarší člen, bratr Frédéric, který se dlouhodobě podílel na děkovných dopisech našim dobrodincům. 11. července přijal svátost nemocných. 

Abychom zvýšili povědomí o značce „Nový Dvůr“ i mimo okruh křesťanů, odborníci na marketing nám poradili vytvořit profil na Instagramu. Po několika měsících se prodej našeho e-shopu zdvojnásobil! Bratři, kteří ho mají na starosti, tam prezentují nejen naše výrobky, ale i mnišskou práci. Pokud se chcete podívat, přejděte na Instagram nebo Facebook: 
 www.instagram.com/opatsvinovydvur nebo www.facebook.com/opatstvinovydvur.

Popisky a titulky jsou v češtině, ale tyto platformy překládají texty do všech jazyků. Naše přítomnost na sociálních sítích pro nás není otázkou evangelizace: náš podíl na evangelizaci je život modlitby. Nicméně najít rovnováhu mezi samotou, která nám umožňuje odpovídat na naše povolání, a nevyhnutelným začleněním do světa, který nás obklopuje, je delikátní úkol.

Tolik starostí, říkáte si… ano i ne! Svatý Benedikt říká, že bratři jsou „právě tehdy skutečnými mnichy, když žijí z práce svých rukou jako naši Otcové a apoštolové“. Pouštní otcové pletli košíky, aby dávali chudým z výtěžků vlastní práce a zaměstnali své ruce, zatímco se jejich srdce věnovala Pánu. My se snažíme dělat totéž.

S obavami sledujeme probíhající válku na Blízkém východě. Opatství Latroun, které se nachází mezi Tel Avivem a Jeruzalémem, je dceřiným klášterem Sept Fons, a tedy sestrou Nového Dvora. Bratři, kteří zde žijí, jsou nám proto velmi blízcí. Nedávno nám napsal jeden přítel kněz z Burkina Faso, že dvacet šest lidí z jeho farnosti bylo zavražděno teroristy. Následující týden byli vysvěceni na kněze tři jáhni. Tyto tragédie – a všechny ty, o nichž se píše v tisku – nás utvrzují v našem úkolu křesťanů a řeholníků: nést spolu s Kristem osud našich současníků. Víte, že se za vás modlíme. Modlete se také s námi a za nás.

 M.-Samuel, opat Nového Dvora