Zprávy z Nového Dvora září 2021

Milí přátelé,

Někteří z vás si stěžují, že jsme přestali posílat nové zprávy, a oprávněně! Kromě krásného článku zveřejněného v časopise Panorama loni v lednu jste již dlouho nic nedostali. A těm, kterým naše dopisy posíláme poštou, přišel poslední o Velikonocích 2019, pokud si dobře vzpomínám. Omlouvám se…

Během těchto měsíců, kdy jsme o sobě nedávali vědět, složili bratr Klement a bratr David své první sliby. Bratr Klement, který byl pokřtěn jako dospělý, je kmotřencem bratra Davida, ale do kláštera vstoupil dřív než jeho kmotr. Seznámili se v posluchárnách olomoucké univerzity. Na jaře loňského roku přijal hábit bratr Antonín. Pochází z Prahy. V době, kdy vám píšu, se bratr Theofan připravuje na kněžské svěcení. Až obdržíte tento dopis, bude již knězem: svěcení přijme z rukou plzeňského biskupa Tomáše Holuba 20. srpna.

Téhož dne vstoupí naše komunita do dvacátého roku své existence. 20. srpna 2022 oslavíme dvacet let působení v Novém Dvoře. Zakladatelům, kteří přišli ze Sept-Fons a kterým bylo v době založení okolo třiceti let, se blíží padesátka, nebo ji nedávno překročili. Ti, kteří byli tehdy ve středním věku, začínají pociťovat tíhu let. Ti, kteří vstoupili do kláštera v průběhu prvních let, již mají bohaté zkušenosti. Všichni teď mají před sebou určitý zlom.

Tento zlom se již projevil několika změnami pracovních míst, jež jsou předzvěstí dalších, které nastanou v následujících měsících. Od jara bratr Simeon vykonává funkci pomocného celeráře (ekonoma), kterou zastával téměř od začátku otec Josef. Tomu nadále zůstanou ekonomické povinnosti týkající se vztahů kláštera s vnějším světem. Otec Ondřej nahradil ve funkci hostitele bratra Jana Maria, který toto zaměstnání vykonával téměř patnáct let, ještě před otevřením současného domu pro hosty.

Co se týče stavebních prací, byla dokončena obnova fasád severního křídla, tvořeného kostelem. Probíhá důležitá – i když jen jedna z mnohých – pracovní fáze na kapli pro hosty Stella Matutina. Neděláme plány do budoucna. I v laboratoři jsme museli provést restrukturalizaci práce, protože velkým uměním mnišské ekonomie je nedopustit, aby pracovní povinnosti potlačily vnitřní život. Často se jedná o kvadraturu kruhu!

A nakonec: jak reagujeme na zdravotní situaci, na proměny lidských vztahů, které s sebou tato situace nese, a na rozhodnutí vlády u nás i v sousedních zemích, odkud někteří z nás pocházejí? Složitá otázka! V červenci přijel náš dlouholetý přítel, kanovník Stéphane Drillon, aby měl pro naše studenty přednášky z kanonického práva. Pomohl nám též upřesnit naše komunitní zásady: rozhodnutí, zda se nechat očkovat, nebo ne, je vposledku otázkou osobního svědomí každého bratra. Právě proto se snažíme nepodlehnout mediálnímu tlaku z jedné či druhé strany, zvažujeme nejen zdůrazňovaný zdravotní aspekt (účinnost a následky vakcín), ale také širší morální kontext (zodpovědnost výrobců, způsob a podmínky za jakých je vakcinace nabízena, atd.). Přitom je nezbytné snažit se vyhýbat sporům, které by mohly snadno poškozovat naše vztahy. Spory dnes rozdělují rodiny, farnosti a diecéze, staví křesťany a tolik našich současníků proti sobě navzájem. V prvé řadě se musíme vyvarovat rozdmýchávání těchto hádek a zachovávat diskrétnost, citlivost a někdy i mlčení.

Jakožto křesťané jsme založili svou existenci na víře v našeho Vykupitele Ježíše Krista a na naději v život věčný. Jedině toto světlo dokáže vnést do našich životů pevnost pravdy o lidském údělu, i sílu a vytrvalost, které v této nelehké době všichni potřebujeme.

Náš způsob života v ústraní, uprostřed přírody, nám poskytuje značné výhody, a proto chceme projevit solidaritu s těmi, kteří se s problémy spojenými s pandemií potýkají v plné síle. Nadcházející měsíce a roky budou pro budoucnost rozhodující. Budeme schopni udržet to, co je nezpochybnitelné: náboženskou svobodu, spravedlivé vztahy mezi církví, státy a občany, kteří se mohou svobodně rozhodovat a sami nesou zodpovědnost za svá rozhodnutí, vše, co se týká důstojnosti lidské osoby, zodpovědné za své činy?

Abychom zůstali věrní svému mnišskému povolání, snažíme se k těmto otázkám přistupovat s moudrostí, kterou nám může poskytnout jistý odstup. Spojuje nás společná víra i společný životní cíl. Ti, kteří truchlí, mohou počítat s naší modlitbou a soucitem; ti, kteří trpí různými těžkostmi, mohou počítat s naší modlitbou a solidaritou; ti, kteří bojují za to, aby mohli svobodně žít a šířit okolo sebe pokoj a radost, které dává Kristus, mohou počítat s naší modlitbou a účastí.

Skončím v odlehčeném tónu. Koncem jara si  mezi sadem a ohradou pro ovce, za živým plotem, jen pár kroků od klášterních budov udělala pelíšek srnka. Feny se ji při každodenní procházce snažily vystrnadit. Srnka vždy utekla a po několika hodinách se tiše vrátila. Jednoho dne se rozhodla, že jí bude lépe v lese, a zmizela.

V Novém Dvoře plynou dny se svou příměsí prostých radostí. Každé ráno ve tři hodiny zazvoní zvon a všichni, nebo téměř všichni, ospale kráčejí do kostela, aby vzdávali Bohu chválu, která mu náleží a aby se modlili i za vás. Neste nás i vy ve svých modlitbách. Nejsme andělé, a zatím ani svatí, i když se jimi snažíme postupně stát…

Věrně,

f. M.-Samuel, opat z Nového Dvora