Božské oficium a eucharistie
Svatý Benedikt pečlivě určil, jak má oficium probíhat, ale je možné ho přizpůsobit danému místu a době. V Novém Dvoře se modlíme božské oficium v češtině. Ve sváteční dny zpíváme krásné starobylé gregoriánské zpěvy. Spojují nás s mnichy, kteří nás už předešli a zpívají Bohu chvály na věčnosti.
„Jakmile je slyšet znamení k hodince, mnich nechá všechno, co měl v rukou, a spěchá co nejrychleji k službám Božím. Dělá to důstojně, aby se nedala příležitost k nevázanosti. Před službou Boží se nesmí dávat přednost ničemu.“
(Řehole svatého Benedikta, kapitola 43).
Středem mnišského života je slavení eucharistie. Ona nás dennodenně proměňuje a vede do věčnosti. Naše malá a omezená existence se připojuje ke Kristově oběti, jejíž plodnost je nekonečná. Eucharistie je skutečně středem, k němuž se upíná veškerý život kláštera. Skrze ni a v ní zůstává náš Spasitel, Pán Ježíš, uprostřed nás. Nejen, že je přítomen, ale také čeká, že odpovíme na tuto novou a věčnou Smlouvu. Mniši věří, že každý křesťan může působit pro slávu Boží a pro štěstí svých současníků.
„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev opravdu nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“
(Evangelium podle svatého Jana, 6, 54–55).