Zprávy z Nového Dvora Popeleční středa 2026

Popeleční středa 2026

Milí přátelé,

9. ledna 2026 uplynulo čtyři sta let od narození Armanda Jeana le Bouthilliera de Rancé, známějšího jako Abbé de Rancé, reformátora trapistického opatství La Trappe ve Francii v 17. století. Pocházel z právnické šlechty, byl kmotřencem kardinála Richelieu, synem sekretářky královny Marie Medicejské… krásná rodina! Jeho rodiče ho nasměrovali k církevní kariéře jen proto, aby si udrželi její výhody. Ve věku jedenácti let byl již kanovníkem katedrály Notre-Dame v Paříži a opatem komendátorem pěti klášterů, včetně La Trappe! Navštěvoval dvůr krále Slunce a zneužíval své postavení, až do dne, kdy vévodkyně de Montbazon, kterou upřímně miloval, ale se kterou žil neuspořádaně… náhle zemřela na nemoc. Bylo mu 31 let. Po třech letech ústraní ve své rodinné rezidenci navštívil své opatství La Trappe, které bylo v zuboženém stavu. Obnovil je, znovu zavedl chórové modlitby a v červenci 1664 přijal opatské požehnání. Všechen svůj majetek prodal a vzdal se všech výhod. Radikální obrácení…

Abbé de Rancé není svatý. Byl zastáncem Přísné observance a byl v kontaktu s Domem Eustachem de Beaufortem, reformátorem Sept-Fons ze stejné doby. Jeho minulost ho přivedla k tomu, že přesunul důrazy v Řeholi sv. Benedikta směrem k větší kajícnosti a přísnosti. V době, kdy bohatí riskovali ztrátu smyslu pro věrný život, přitahoval mnoho lidí, kteří žíznili po věrnosti. Přestože některé jeho způsoby byly přehnané, stal se Božím nástrojem, který umožnil mnoha cisterciáckým mnichům a mniškám odpovědět na Boží povolání. O sto let později bylo opatství La Trappe natolik silné, že jeho mniši přežili Francouzskou revoluci a stali se předky „trapistů“. Vděčíme mu za svou existenci. Je povzbudivé vidět, že Bůh umí použít nedokonalé svědky k uskutečnění svého díla. I my jsme nedokonalí. Dej Bůh, abychom byli schopni naplnit, co od nás očekává!

Nemáme před sebou žádné revoluce… ale nacházíme se na důležitém mezníku naší historie a potřebujeme vás. Za osmnáct měsíců oslavíme dvacáté páté výročí založení Nového Dvora. Čtvrt století… Obtíže nechyběly, ale máme Bohu, za co děkovat! Zakladatelé zestárli, i když jejich síly zůstávají nezmenšené. I naši přátelé zestárli. Doufáme, že jste v dobrém zdraví, ale zjišťujeme – a kdo by se divil? – že průměrný věk našich přátel se zvyšuje… o jeden rok každý rok! Nemůžeme s tím nic dělat a vy také ne. Ale protože rozumíte, že bychom nemohli postavit klášter bez vás ani ho udržet až do dneška, pochopíte, že mám zájem vytvořit kolem mladých bratří, které nám Bůh poslal, skupinu přátel jejich generace. Vy jste tu byli s námi, když jsme vás potřebovali. I oni potřebují podporu při naplňování svého povolání a při přebírání odpovědnosti.

Pod vedením Otce opata ze Sept-Fons, Dom Thomase, jsme před šesti měsíci zahájili dlouhou úvahu o reorganizaci našeho hospodářského života, zjednodušení plnění komunitních služeb, aby každý mohl klidně vykonávat své mnišské povolání. Tato úvaha, která bude pokračovat ještě několik měsíců, již vedla ke dvěma důležitým rozhodnutím: jmenoval jsem nového celeráře (odpovědného za časné záležitosti komunity a údržbu budov) a nového ředitele Labory, našeho podniku, který spravuje mnišské produkty, jež vyrábíme. Bratr Simeon a bratr Klement mají oba třicet let! Otec Jiří, který tyto odpovědnosti vykonával od založení kláštera, je podpoří zajištěním administrativní správy. Otec Augustin si ponechá odpovědnost za finance obou struktur: kláštera i Labory. Zakladatelé, kteří nezklamali, vědí, že stále mají zastat svou roli a jsou připraveni sdílet své zkušenosti.

K tomuto dopisu přikládám leták, který vám umožní pochopit, jak nám můžete pomoci. Malé potoky tvoří velké řeky. Pokud máme mnoho přátel, každý nám může podle svých možností poskytnout podporu, kterou potřebujeme. V životě mnicha je modlitba za Církev a svět naprosto zásadní. Naproti tomu je jasné, že mniši potřebují Církev a ty, kdo žijí ve světě, aby mohli naplňovat své povolání. To je pro nás tím důležitější, že nejen bratři zestárli, že naši přátelé zestárli… ale budovy kláštera také zestárly! Letos nás čeká nezbytná obnova klášterní chodby. A bratr Simeon, náš nový celerář, který vede restaurátorské práce už několik let, často přichází… s dlouhým seznamem úkolů! Budete o všem informováni, jakmile tyto práce zahájíme.

Děkujeme za vaši pozornost, děkujeme za vaše přátelství, děkujeme za vaši modlitbu! Tento vztah, který bych nazval „organickým“, mezi mnichy a jejich přáteli je nám velmi drahý. Myslím, že i vám. Vaše dny jsou trochu nabité, stejně jako naše. Prokážete nám obrovskou službu, pokud si najdete čas přečíst přiložený leták a odpovědět na něj.

Věrně a předem děkujeme!